Včera (21.5.) byl mezinárodní den Biodiverzity. Ale velebit Stvořitele za různorodou krásu stvoření můžeme každý den. Také bychom si častěji než jeden den v roce měli uvědomovat, jak křehcí mohou naši menší bratři a sestry být, jak citliví mohou být na změnu svých životních podmínky, které se díky nám lidem, velice rychle mění. 

V současnosti se nacházíme v období 6. velkého vymírání stvořeného života. Toto vymírání není způsobeno ani pohyby pevninských desek a ztrátou šelfových moří, ani dopadem asteroidu, ale je způsobeno námi. Nikdy v historii planety se nevymíralo tak rychle jako nyní. Například v časovém období 4 let (1986-1990) vyhynulo 15 druhů obratlovců, 191 měkkýšů a 61 druhů hmyzu. Za tímto vymíráním stojí lidská činnost, na které má podíl každý z nás: mýcení deštných pralesů pro produkci palmového oleje do paliva, potravin a kosmetiky; zvýšení živočišné produkce v důsledku nadměrné konzumace masa, nadměrná produkce odpadů továren i domácností a znečištění světových oceánů, znečištění ovzduší emisemi průmyslu i dopravy, kontaminace vod odpadními vodami, devastace půdy těžkou technikou a chemikáliemi, odlesňování, zástavba a mnohé další.

Pokud budou změny přirozených prostředí a další destruktivní lidské činnosti pokračovat stejným tempem jako dosud, polovina druhů zvířat a rostlin vymře nebo bude na hranici vymření na konci 21.století. 

Nejedná se jen o katastrofu ekologickou ohrožující samotnou existenci člověka na zemi, ale především o katastrofu teologickou. Když lidské bytosti způsobí vyhynutí dalšího druhu, ničí dílo stvořené Bohem a umenšují tak Boží sebezjevení se člověku. 

Papež František také píše, že nestačí myslet na různé druhy pouze jako na eventuální využitelné zdroje a zapomínat přitom, že mají hodnotu samy o sobě (LS, 33). 

Dnes slavíme Slavnost seslání Ducha Svatého, kéž obnoví tvář Země (Žalm 104)  i nás lidi, kteří žijeme na ní.

Malý návod příběhem

Jak pozitivně může ovlivnit biodiverzitu každý z nás

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka ...

Bůh: Franto, ty víš všechno o přírodě a o zahradách, řekni mi, co se to tam dole děje? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalšímu polnímu kvítí, které jsem před věky vysel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno, co vidím jsou jen zelené fleky...

Sv. František: Pane, to všechno ten kmen, který se tam usadil, říká se jim Příměšťáci. Tvé květiny nazývají "plevel", ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.

Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu, aby tam rostl jen tráva?

Sv. František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Každé jaro začínají hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávě objeví.

Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice šťastní.

Sv. František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile tráva trochu povyroste, sekají ji. Někdy i dvakrát do týdne.

Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno?

Sv. František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů či hnědých nádob.

Bůh: Do pytlů a nádob? Proč? Je to cenné? Prodávají to?

Sv. František: Ne, Pane, právě naopak. Platí za odvoz.

Bůh: Moment, moment, Farnto, počkej chvilku: Tak oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?

Sv. František: Ano, Pane.

Bůh: Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.

Sv. František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a začínají jí kropit. To znamená, že platí ještě více peněz za spotřebovanou vodu, jen proto, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.

Bůh: To je absurdní! - Alespoň, že si nechali nějaké stromy - To bylo ode mne geniální, musím se pochválit: stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín, na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak kořeny. Navíc se rozloží na kompost a obohatí půdu. Je to přirozený cyklus života.

Sv. František: Snad abyste se raději posadil, Pane. Příměšťáci je místo toho hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.

Bůh: To snad není možné!! A co dělají, aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem či udrželi půdu vlhkou?

Sv. František: Potom co vyhodí listy, kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.

Bůh: A odkud tento mulč berou?

Sv. František: Kácejí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.

Bůh: Dóóóst!!! - Už na to raději nechci myslet. Musím se odreagovat - Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu, jaký film budeš dnes večer promítat?

Sv. Kateřina: "Blbý a blbější" Pane.

Bůh: No, tak to raději pusť něco jiného, myslím, že na toto téma jsem slyšel dost už od sv. Františka.

Zdroje: 

• Encyklika Laudato Si, papež František, 2015
• Tváří v tvář Zemi, Marek Vácha, 2016
• www.ekozahrady.com (Příběh je upravený podle překladu anglické verze neznámého autora. Původní český překlad originálu naleznete na webu ekozahrady, doprovází ho i vtipné fotografie.)