EKOkonverze
To, čemu nás učí evangelium, má důsledky v našem způsobu myšlení, cítění a životě. Nejde ani tak o mluvení o idejích, jako spíše o motivace, které plynou ze spirituality, aby živily naše nadšení pro péči o svět. Nebude totiž možné zasadit se o velké věci pouze naukou, bez mystiky, která nás oživuje, bez "vnitřní hybné síly, která podněcuje, motivuje, povzbuzuje a dává smysl osobnímu i společnému konání. (Laudato si, 216)
Co je Ekologická konverze?
z Encykliky Laudato si (216 -222)
Ekologická konverze je proměna srdce a hluboké vnitřní obrácení, které znamená, že se ve vztazích k okolnímu světu projeví všechny důsledky našeho setkání s Bohem
Taková konverze nese s sebou nese vícero postojů:
- Svět je darem, který jsme přijali s Otcovy lásky. Náš vesmír je chrámem božím, místem Boží přítomnosti.
- Každé stvoření odráží něco Božího a sděluje nám jisté poselství.
- Nejsme izolováni od ostatních tvorů, ale s ostatními bytostmi vesmíru tvoříme úžasné univerzální společenství.
- Lidský rozum není důvod k nezodpovědnému panování, ale je to schopnost, která lidem ukládá vážnou zodpovědnost. Naše starost o ostatní tvory a prostředí okolo nás vychází z logiky odpovědnosti nejstarších sourozenců (Vácha, Tváří tvář zemi).
- Alternativní způsob chápání kvality života je motivován kontemplativním životním stylem, díky kterému se člověk dovede hluboce radovat, aniž by byl posedlý spotřebou.
Povolání
Ekologická krize je výzvou ke hluboké vnitřní konverzi. Musíme však také uznat, že někteří křesťané oddaní a věnující se modlitbě si pod záminkou realismu a pragmatismu často tropí posměšky ze starostí o životní prostředí. Jiní jsou pasivní a nechtějí měnit svoje návyky, stávají se nedůslednými. Povolání střežit Boží dílo je podstatná součást ctnostného života a nikoli něco volitelného, ani nějaký druhotný aspekt křesťanského života. (Laudato si, 217)
Vzor
Sv. František z Assisi představuje zdravý vztah proměněného člověka ke stvoření. To vyžaduje uznat vlastní omyly, hříchy, neřesti a opomenutí negativně ovlivňující Boží stvoření a také svojí neschopnost pozitivně jednat pro ochranu Božího stvoření.
Síla celku
"Nesmírné požadavky, které s sebou toto dílo přinese, nebude možno vyřešit pouhou individuální iniciativou ani spoluprací individualisticky vychovaných jedinců. Vyžádá si to koncentraci sil a jednotného postupu. (Romano Guardini, Konec novověku )" K řešení situace tak složité jako ta, které čelí nynější svět, nestačí, že každý bude lepší. Na sociální problémy se odpovídá komunitními sítěmi, nikoli pouhou sumou individuálních dober (Laudato si, 219). Začínáme sami u sebe a naše jednání sílí v rámci společenstvi rodiny, farnosti,....