V přírodě jen tak být
Náš vesmír je chrámem Božím, místem Boží
přítomnosti. (Laudato si, 220)
Veškerenstvo se rozvíjí v Bohu, který jej celý naplňuje. Existuje proto tajemství, které je třeba nazírat v listí, stezce, potoku, tváři chudého. Ideálem není pouze přecházet od vnějšího k vnitřnímu za objevem Božího působení v duši, nýbrž také setkávat se s Bohem ve všech věcech, jak učil svatý Bonaventura: "Kontemplace je tím vznešenější, čím více v sobě člověk zakouší božskou milost anebo umí více rozpoznat Boha v ostatním stvoření." (Laudato si, 233)
Křesťanská spiritualita nabízí alternativní pojímání kvality života a povzbuzuje k prorockému a kontemplativnímu životnímu stylu, schopnému hluboce se radovat a nebýt posedlí konzumem.
Zpřítomnit se v chrámě Božím má transformační potenciál a může nás proměňovat a vést k hlubší spiritualitě.
Jak na to...
převzato z Rad na cestu od jezuity P. Petra Vacíka
Aby pobývání v přírodě mělo transformační potenciál, aby nás to proměňovalo a umožňovalo hlubší spiritualitu, znamená to určitou bezcílnost, bezvýkonnost.
Jít si zaběhat je dobré, ale pro tenhle účel to není ono
Není cílem ani ujít nějakou vzdálenost
Není to ani procházka s někým, tento pobyt vyžaduje samotu; samota v přírodě očišťuje a rozpouští také strach
Telefon a foťák je důležité nechat doma, ne ho mít sebou jen vypnutý
V přírodě jen buďme, nechtějme tam něco dokázat
Je potřeba to opakovat, třeba i 2x týdně
Výzva pro tento den
- Příroda je místem Boží přítomnosti, pojďme se v ní zpřítomnit i my.
- Zajděme si do přírody jen tak, bez speciálního úmyslu, nefoťme, neběhejme, netelefonujme, nemluvme. Jen buďme!
Sáhněme si na kůru, opláchněme ruku v potůčku, pohlaďme mech, přičichněme ke květům, ale nic netvořme, jen vychutnávejme to místo Boží přítomnosti.
Texty dnešního dne jsou inspirovány promluvou jezuity Petra Vacíka Rady na cestu (12.5.) z cyklu U Ambonu. Tyto promluvy přináší fortna.eu. - tým kolem kláštera bosých karmelitánu na Hradčanském náměstí.