Mons. Jan Baxant

Diecéze litoměřická

Kam se podle vás církev v ochraně stvoření/přírody, za 6 let od vydaní encykliky Laudato Si, posunula?

Kristova církev se posouvá pozvolna. V tom sám vidím výhodu. Může totiž pak s jistým nadhledem vnímat potřeby a touhy té bytosti, které bylo stvoření svěřeno: člověka. Rychlé a unáhlené kroky, byť sebelépe myšlené, ne vždy v historii církve, církvi samé prospívaly. Navíc se díky papeži Františkovi soustředila větší pozornost na osud člověka, především toho, který se ocitá v nesnázích, chudobě a svrchované nouzi. Životní prostředí je klima, nejen samotné přírody, ale prostředí, ve kterém lidé žijí. A je to mnohem širší pojem: přátelské klima, ochota vnímat nejen sebe a své potřeby a nároky, být nositeli pokoje apod. Toto jsme nevnímali dostatečně. Laudato Si, nám v tomto pomohla.

Co podle Vás znamená ekologická konverze, jak ji zakoušíte sám na sobě?

Zní to příliš vznešeně a často i nesrozumitelně. Prostým a jednoduchým způsobem se dá říci, že konverze je obrácení, ekologie je péče o prostor, který obýváme společně s druhými. Bez osobního duchovního snažení vlastní sebekázně se nepohneme z místa. Nakolik jsem odvrácen od sebe, a jak intenzivně beru vážně své poslání služby, natolik ji mohu zakoušet sám na sobě. Ještě toho mnoho musím na sobě vykonat!

Pohlížíte na ekologickou konverzi také očima správce diecéze; máte vizi, která by v následujících letech systémově uplatňovala ekologické snahy v rámci české církve? (Jsou farnosti, které pracují na ekocertifikaci provozu, uvažujte např. o tom, že je nějak podpoříte?) 

Podpořím každou smysluplnou iniciativu. Zatím se potýkáme s ryze materiálními úskalími, totiž zabezpečit mzdy pro naše hlavně civilní zaměstnance. Těch je z celkového počtu 250 většina. Vize je vcelku nepříliš složitá. Máme na co navazovat. Naši pečliví a přírodu milující předkové nám zde v diecézi zanechali bohatství krásných památek uprostřed kraje, kterému se oprávněně říká Český ráj, Porta Bohemica, České středohoří jako další div světa atd. Ekologické snahy, formované v naší litoměřické diecézi, jsou logicky opodstatněné: šetřit a pečovat o dědictví otců a matek našich předchůdců s tím, že nutně se musíme propojit s místními obyvateli, kterým jistě jde také o krásu tohoto, v minulosti tak bičovaného, území ČR.