Volání chudých
Odpovědí na volání chudých je výzva k prosazování ekologické spravedlnosti s vědomím, že jsme povoláni bránit lidský život od početí až po smrt a všechny formy života na Zemi. Akce by mohly zahrnovat projekty na podporu solidarity se zvláštním zřetelem na zranitelné skupiny, jako jsou domorodé komunity, uprchlíci, migranti a ohrožené děti, analýzu a zlepšování sociálních systémů a programy sociálních služeb.
Kdo jsou chudí?
Každý máme nějakou představu o tom, kdo je chudý. Problém je, když je naše představa velice utkvělá a nejsme ochotni připustit, že všechno může být trochu jinak, než na první pohled vypadá. Jsme příliš ovlivněni starým pořekadlem, že šaty dělají člověka. Šaty nám vnutí dojem, ale jaký člověk je ve skutečnosti, co prožívá, jaká je jeho situace, nám neřeknou nikdy přesně. Není to tak dávno, co kauzy na sociálních sítích upozornily na slabiny našich utkvělých představ o chudobě. Některým lidem velmi vadilo, že válečný migrant přichází hledat útočiště do jiné země ve slušném oblečení, s mobil a ve vlastním autě. Ale migranta může jen blázen považovat za bohatého.
Pozor na veškeré předsudky chudoby a nechudoby, a to nejen u uprchlíků, ale také např. u lidí z rozvojových zemí. Neexistuje šablona chudoby, kterou bychom přirovnali k člověku a dívali se jestli projde či neprojde. Co ukazuje zkušenost v rozvojových zemích je to, že nikdo nechce jako chudý vypadat a snaží se všemožně, aby nebyl považován za někoho žijícího na okraji společnosti, přestože rozpočet jeho domácnosti tomu odpovídá.
Jak můžeme odpovědět na volání chudých?
- modlitbou - papež František nás neustále vyzývá k ohleduplnosti a k bratrství (podpořte svou modlitbu četbou encykliky Fratelli Tutti)
- almužnou - podpořit konkrétního člověka či neziskovou organizaci, která má v dané oblasti dostatek zkušeností
- dobrovolnictvím - nabídnout konkrétní pomoc, nemusí to být jen cesta na opačnou stranu světa, ale pomoc s vyřízením dokumentace uprchlíků, poskytnutí přístřeší, organizování sbírky apod.
- změnou životního stylu - za našim bohatstvím (bohatstvím zemí tzv. západního světa) se mnohdy skrývá daň chudoby zemí tzv. třetího světa. Exotické ovoce, květiny, káva, kakao, bavlna a oblečení, elektronika, palmový olej se pěstují, vyrábějí a montují v zemích s levnou pracovní silou. Bohužel až příliš a nedobrovolně levnou pracovní silou, která nestačí pracovníkům na pokrytí jejich běžných životních nákladů, studium jejich dětí a osobní rozvoj. Můžeme s tím něco dělat? Ano, můžeme se uskromnit, omezit příjem exotických plodin, vybírat si etické výrobky s garancí zachování podmínek vhodných pro přírodu i pro dělníky. Můžeme nosit déle jedny šaty, než podlehneme rychle měnícím se trendům.
